Starobabylónská verse podle Pennsylvanské tabulky
„Nuže povstaň ze země,
místa, jež slouží pastýřům k spánku!"

Vyslechl její slova, souhlasil s její řečí.
Rada ženy té
do srdce mu padla.
Oděv svůj svlékla,
jedním jej oděla
a druhý šat
sobě navlékla sama.
Za ruku jej uchopila,
jak malé dítě jej vedla
k chýši pastýřů,
k místu dvora.
Pastýři se kol něho shromáždili, a
le Enkidu, jenž v horách vyrost,
s gazelami pojídá trávu.

(chybí 3 řádky)

Jen mléko zvířat
zvyklý byl sát
­chléb mu předložili,
byl zaražen, dívá se
a kol sebe zírá ­neví Enkidu,
jak jísti chléb a píti pivo on nezná.

Nevěstka ústa svá otevřela
a pravila k Enkiduovi
„Jez chléb, Enkidu,
to náleží k žití !
A pivo pij, jak zvykem je v zemi!"
Chléb jedl Enkidu,
až se nasytil
a piva pil
sedm džbánku.


Rozjařila se mysl jeho a rozveselila,
zaplesalo srdce jeho,
tvář se mu rozzářila.
Omyl vodou
své zarostlé tělo,
pomazal olejem,
v člověka se změnil.
Roucho oblékl,
jako muž je nyní.
Chopil se zbraně své,
aby bojoval proti lvum.
Mohou ted ulehnout pastýři v noci.
Ubil vlky
a lvy zahnal.
Usnuli pastýři starší,
Enkidu je jejich strážcem.
člověk bdělý,
muž to jedinečný.

(chybí 14 řádku)


veselí holdoval.
Tu pozvedl své oči
a člověka spatřil.
I pravil k nevěstce
„Nevěstko, odežeň člověka toho !
Proč jen sem přišel
Zavolat jej chci jeho jménem !"
Nevěstka na člověka zavolala.,
před něj předstoupila a pravila jemu
„Hola muži, kam spěcháš,
proč s takovou námahou jdeš"

Muž otevřel ústa svá
a k Enkiduovi pravil
„Do domu příbuzenstva uvést tě chci.
Osudem lidí
je volba nevěst.

Těžké koše s cihlami nakládal občanum města,
.ted péče o jídlo leží na bedrech usměvavých žen.16)
Pro Gilgameše, krále Uruku, města prostranných tržišt,
otevřena je záclona lidu pro volbu nevěst,
ano pro Gilgameše, krále Uruku, města prostrannýchtržišt, otevřena je záclona lidu
pro volbu nevěst.
Se zákonnou manželkou obcovat muže,
on je první
a teprve potom manžel její.l7~
Tak v radě bohu
již při odříznutí pupeční šnury
mu osudem určeno bylo."

Při slovech onoho muže
zbledly mu tváře.
(chybí 9 řádků )

Enkidu kráčí vpřed
a nevěstka za ním.
Když vstoupil do Uruku, města prostranných tržiš~,
lidé se shromáždili kol něho.
I stanul na ulici
Uruku, města prostranných tržiš?.
Shromážděni jsou lidé
a hovoří k němu:
„Svým vzrustem se podobá Gilgamešovi,
jen menší je postavy,
ale silnějších kostí.

16) Protože muži nemají pro neustálou práci na městské hradbě (srov. I tab. II 10-17) žádný čas, musí se starat ženy o obživu obyvatelstva.
17) Tím je míněno ius primae noctis, tj. právo první noci, rezervované pro Gilgameše jako vládce Uruku. On má také právo odhrnout záclonu (vlastně „sít" v ř. 28 a 30), která oddělovala manželské lože od ostatních spících v téže místnosti.
Tam, kde se narodil,
živil se jarními rostlinami
a mléko zvířat
sál neustále."
Stále se konaly oběti v Uruku,
muži se očišťovali.
„Připravena je mísa z mědi,
pro muže, jehož tváře...
Gilgamešovi, jako bohu,
se dostalo protivníka.
Pro Išcharu18) lože
„. je pripraveno,
Gilgameš s bohyní
v noci se setká.19)

Když Gilgameš přišel,
Enkidu v ulici stanul
a Gilgamešovi cestu zatarasil.
Do ložnice vstoupit
Gilgamešovi zabraňuje.
(chybí 5 řádku)
Spatřil Gilgameš Enkidua
na stepi zrozeného.
Rozhněval se Enkidu,
zvedl se
a proti němu kráčí.
Utkali se na tržišti země,
Enkidu bránu zatarasil
svou nohou,
Gilgamešovi vstoupit nedovolil.


A chytli se jak zápasníci,
na kolena klesli.
Veřeje vyrvali,
až se stěny třásly.
18) Išchara, bohyně, která bděla nad posvátným citem svatební noci.
19) Míněna je svatá svatba, spojená s citem plodnosti, při níž bohyni zastupovala chrámová veleknéžka.
Gilgameš a Enkidu
se chytli
a jak zápasníci na kolena klesli.
Veřeje vyrvali,
až se stěny třásly.
Na kolena klesl Gilgameš
na zemi nohu svou
­ utišil se hněv jeho,
obrátil se k němu hrudí.


Když se k němu obrátil hrudí,
pravil Enkidu k němu,
ke Gilgamešovi:
„Jak jedinečného tvá matka
tě porodila,
divoká kráva z obory, 20)
bohyně Ninsun.
Nad ostatní muže tvá hlava se tyčí,
království nad lidmi
do vínku tobě dal Enlil.
Všechna knížata země převyšuje tvá hlava."


Starobabylónská verse podle Yalské tabulky*)

B (začátek kolumny fragmentární)

Slzami se naplnily Enkiduovy oči,
u srdce jej zabolelo
a zasténal hořce.
Věru, slzami se naplnily Enkiduovy oči,
20) K tomuto epitetu bohyně Ninsuny srov. pozn. 14.
*) Starobabylónská tabulka z Yalu, která navazuje bez rostředně na tabulku Pennsylvanskou, odpovídá svým obsahem (až do VI. kolumny, ř. 18) II. tabulce novoasyrské verse z knihovny Aššurbani­ palovy. II. tabulka asyrské verse sahá tedy od II. kol, ř. 22 Pennsyl­ vanské tabulky až do VI. kol. ř. 18 Yalské tabulky. První a počátek drahé, velmi fragmentární kolumny této tabulky obsahovaly uzavření přátelství mezi Gilgamešem a Enkiduem a rozhodnutí Gilgameše podniknout tažení proti obru Chuvavovi, který sídlí o cedrovém lese libanonských hor. Enkidu, který dobře ví, jaké nebezpečí je očekává, snaží se odvrátit svého druha od jeho před­ sevzetí.

u srdce jej zabolelo
a zasténal hořce.
Gilgameš sklonil svuj pohled
a k Enkiduovi pravil:
„Proč se, priteli muj,
oči tvé slzami naplnily?
Pročzabolelo tě u srdce,
pročzasténals hořce?"

Enkidu otevřel ústa svá
a ke Gilgamešovi pravil:
„Nářek, příteli muj,
mi stahuje hrdlo,
ochably paže mé,
zeslábla má síla."
I otevřel Gilgameš ústa svá
a k Enkiduovi pravil:
(4 poškozené řádky 5 )
V lese bydli Chuvava2l) silný.
Ty a já, my jej zabijeme,
veškeré zlo ze země vyhladíme
a cedry pokácíme!"
(3 fragmentární řádky)
Enkidu otevřel ústa svá
a ke Gilgamešovi pravil:
„Tím, příteli muj, po horách
když se zvěří jsem chodíval,
do dálky deseti tisíc dvouhodm22) je příkopy obehnán les.
Kdo však se do něho odváží vstoupit?
Chuvava - jeho hlas je bouře,
jeho ústa jsou oheň, 21) Chuvava, v asyrské versi Chumbaba, strážce cedrového lesa, byl zobrazován na terakotách, používaných k věštění, v podobě ovčích vnitřností.
22) Dvouhodina je vzdálenost dvouhodiliového pochodu, tj. asi 10 km.
jeho dech je smrt.
Pročs jenom zatoužil
učinit toto?
Nemožno podstoupit boj
o sídlo Chuvavovo."


Gilgameš otevřel ústa svá
a k Enkiduovi pravil:
„Na horu cedrovou vystoupit chci,
jež v lese hlubokém leží
(2 fragmentární řádky

Do lesa táhnout chci,
k příbytku Chuvavovu.
Pro boj mi sekera postačí!
Ty zůstaň zde,
já sám se na cestu vydám!"

Enkidu otevřel ústa svá
a ke Gilgamešovi pravil:
„Jak máme jít
k lesu cedrovému?
Strážcem jeho je Ver,23)
statný, jenž spánku nezná.
Chuvava - bůh Ver je s ním.
Adad ho nadal bouřlivým hlasem,
že kdykoliv vzkřikne, hory se třesou.
Aby uchránil cedry, Emil
jako hrůzu jej pro lidi určil."


Gilgameš otevřel ústa svá
a k Enkiduovi pravil:
„Kdo, příteli můj, vystoupí k nebi?
Se Šamašem věčné jen bohové dlí,
však lidem jsou sečteni dnové.
Vše, co činí, je jen vání větru.
Ty se snad smrti chceš bát?
Co se to stalo s tvou hrdinskou silou?

23) Ver byl bohem bouřky. Podle listiny bohů je Adad Iluver, tj. bůh Ver.
Chci tedy před tebou kráčet,
ať volají tvá ústa : ,Jdi vpřed ! Ustrašen nebudˇ!
`Padnu-li já - pak zajistím sobě jméno
Gilgameš` - bude se řikat - , se silným Chuvavou
v boji se utkal.
On se narodil, potom jsi na stepi vyrustal.
Lev ti napadl...24) však ty víš vše!

(4 fragmentární řádky)

Protožes toto mi řekl, zarmoutil jsi mé srdce.
Ruce chci přiložit k dílu
a pokácet cedry.
Jméno věčné chci zajistit sobě !
Ted, příteli muj, ke kovářum sí pospíšit chci,
aby před námi ulili zbrani."


Za ruce se chytli, ke kovářum spěchali.
Usedli mistři a spolu se radí.
Topurka velká ulili,
ulili sekery o třech hřivnách,
ulili veliké meče.
Každý brousek o váze dvou hřiven,
rukojeti o třiceti minách po obou stranách
a pochvy o třiceti minách z pravého zlata.
Gilgameš i Enkidu, každý z nich nesl výzbroj o deseti hřivnách.


Uzavřel sedmero uruckých bran.
Přicházeli lidé, kupil se národ
na ulicích Uruku, mista prostranných tržišť.
Gilgameš slyšel jejich radosrný pokřik
na ulicích Uruku, města prostranných tržišť.
A lid usedl před ním.
I promlouvá Gilgameš takto
k lidem Uruku, mista prostranných tržišti
„Proti silnému Chuvavovi vytáhnout chci !
Toho, o nimž se mluví; chci já, Gilgameš, spatřit!
Jehož jméno jmenují všechny zemé,
24) Gilgameš tím naráží na dřívější statečnost Enkiduovu, která teď kontrastuje s jeho strachem. toho chci dostihnout v cedrovém lese.
Jak statečný je potomek Uruku,
chci vyhlásit v zemi.
Ruce chci přiložit k dílu a pokácet cedry,
jméno věčné chci zajistit sobě!"


Starší Uruku, města prostranných tržišť,
Gilgamešovi odpověd dali:
„Mladý jsi ještě, Gilgameši, příliš tě unáší srdce,
ty ani nevíš, co vlastně děláš.
Jak slýcháváme, děsivý je Chuvavův vzhled.
Kdo by se odvážil čelit zbraním jeho?
Do dálky deseti tisíc dvouhodin je příkopy obehnán les,
kdo se však odváží do něho vstoupit?
Chuvava - jehó hlas je bouře,
jeho ústa jsou oheň, jeho dech je smrt!
Pročs jenom zatoužil učinit toto?
Nemožno podstoupit boj o sídlo Chuvavovo!"


Vyslechl Gilgameš slova svých rádců
a s úsměvem pohlédl na, svého druha
„Nyní, priteli můj, takto jsem rozhodnut:
I když se bojím, na cestu se vydám,
s tebou chci jít do Lesa cedrového !"

(chybí asi 7 řádků)

„At tě ochraňuje tvůj bůh,
ať tě přivede po cestě zpět
do přístaviště Uruku, města prostranných tržišt."

Poklekl Gilgameš a pozvedl ruku svou:
„To co řekli, ať se stane.
Nyní se na cestu vydám. Šamaši, k tobě zvedám ruce.
Ať napříště zůstanu zdráv na své duši !
Do přístaviště ve zdraví navrat mne zpět,
vezmi mne v ochranu svou!"


Gilgameš zavolal přítele svého,
aby se podíval na. jeho věštbu.25)
25) Bylo zvykem před každým větším rozhodnutím dotázat se bohů na věštbu. Počáteční verše VI. kolumny nasvědčují, že její výsledek nebyl příznivý pro oba hrdiny.
(chybí asi 6 řádků )
Z Gilgamešových očí kanuly slzy
„Cestu, kterou jsem nikdy nešel,
vůbec, můj bože, neznám, jak po ní kráčet.
Zůstanu-li zdráv na své duši,
z radosti srdce ti velebit chci,
chci užívat domova v hojnosti tvé
a na trůnech té posadit chci!"

Jeho výzbroj mu přinesli,
velké meče,
luky i toulce
do rukou mu vložili.
Sekery se chopil,
na rámě vložil svůj toulec
s anšanským lukem.26)
Na opasek svůj připevnil meč.
Ted po ulici se ubírají spolu.
Na Gilgameše se obracejí lidé
„Kdy do mista přiveden budeš "

26) Anšan, krajina v Elamu, dnešním záp. Íránu.